Táborová kronika 2024:

Den první: útěk z New Yorku

Dnes přišel čas uskutečnit náš dlouho plánovaný útěk ze zoo v New Yorku. Je to sice krásné místečko v Central parku v srdci Manhattanu, ale k chovu zvířat našeho formátu zcela nevhodné. Mačkali jsme se už dost dlouho a rozhodli jsme se zmizet.

Na cíli jsme se jednomyslně shodli: Afrika. Tam budeme moct všichni žít volně v přírodě. Bohužel se něco nepodařilo my ztroskotali na záhadném místě. Hledali jsme nějaké místní lidi, ale jak se zdá ostrov je zcela opuštěný. Tedy opuštěný lidmi, jinak to tu dost žije. Vládne tu výstřední Král Jelimán, který se svými lemury tráví každou minutu každého dne tancem a skotačením.

Jelimán se nad námi prozatím slitoval a poskytl nám zázemí ve své vesnici, abychom nemuseli spát někde venku v zimě. Snad se udžíme v jeho přízni i nadále, je poněkud nevypočitatelný...

Den druhý: život na Madagaskaru

Pomalu se smiřujeme s tím, že na Madagaskaru budeme muset strávit nějaký čas. Je to sice krásné místo, ale přeci jen je tu všechno hodně jiné než doma. Například jídlo. Král Jelimán nám doporučil jeho oblíbené místní speciality. Bohužel většina z nich se dá najít někde pod kamenem a má šest a víc nohou. Zkusili jsme je, ale není to ono. Zvlášť náš kamarád lev Alex se na ně moc netváří.

Aby nám Jelimán zlepšil náladu, uspořádal pro nás večer velkou párty (na které se samozřejmě neustále tančilo). To nás určitě baví víc, než svačení brouků. Tančili jsme a zpívali až do soumraku, kdy jsme si vyčerpaní šli lehnout a nemohli se dočkat rozcvičky, kde si určitě zakřepčíme ještě o něco víc.

Den třetí: rodí se plán

Dnes už od rána krásně zářilo slunce, tak se nám moc hezky vstávalo. Po rozcvičce a vydatné snídani se udělalo takové vedro, že jsme se museli vyrazit svlažit do blízké řeky. Tam jsme potkali celé obrovské hejno plameňáků, kterým jsme pomohli najít nové hnízdiště.

Pořád ale dumáme, jak to udělat s cestou na Madagaskar. S tím nám ale asi dokáže pomoct Jelimán. Zřejmě nejsme jediní, kdo za poslední dobu ztroskotal na Madagaskaru. Pobřeží je pokryté vraky, které by s trochou snahy a pomoci od kamarádů snad šlo opravit a použít je k plavbě do Afriky. Král Jelimán ví, kde najít ty nejlepší. Slíbil nám, že nám na oplátku za naší pomoc poradí. Snad nemá nějaké postranní úmysly...

Den čtvrtý: další ztroskotanci

Dnes nám král Jelimán dopřál moc příjemné překvapení. Výměnou za pomoc se škrábáním brambor nás pustil do svých osobních lázní. Mohli jsme si tak užívat teplé vodě a nemuset na chvilku myslet na náš hlavní úkol - opravit vraky lodí a odplavit se do Afriky.

Zatímco jsme se koupali, do Jelimánovy vesnice vtrhly fosy a ukradly všechna lemuří vajíčka. Nemohli jsme to jen tak nechat být a hned jsme se vypravili našim hostitelům pomoci. Museli jsme se vplížit až do fosího hnízda, naštěstí se nám to povedlo a všechna vajíčka jsme zachránili.

Večer jsme si potom zazpívali písničky proti trudomyslnosti u ohně a hurá na kutě. Zítra nás čeká velká výprava, na kterou budeme potřebovat hodně energie.

Den pátý: velká výprava

Dnes jsme se vypravili na opačnou stranu ostrova, odkud se v noci ozývají prazvláštní zvuky. Jak se ukázalo, usídlilo se tu mnoho kočkovitých šelem. Tygři, pumy a podobně. Ale žádní lvi, takže náš Alex pořád zůstává jediný. Snad mu nebude smutno.

Po návratu zpět nás Jelimán moc příjemně překvapil. Uspořádal na naši počest hostinu v restauraci McDagaskar. Pěkně jsme se nacpali, což po dlouhém výletu přišlo víc než vhod.

Den šestý: zatoulaná zvířátka

Dnes se něčeho polekala naše zvířátka a rozutekla se po širokém okolí. Nezbylo nám, než je vystopovat zkusit je přivést zpět. Našli jsme je v blízkém lese, jen byla stále poplašená a naše práce nebyla rozhodně jednoduchá. Navíc se tu pohybovaly i fosy, což situaci rozhodně nezlepšilo. Nebyli bychom to ale my, kdyby se nám nakonec nepodařilo všechno urovnat a zvířátka přivést zpět do tábořiště.

Když už jsme je tu měli, tak jsme se nechali i zvěčnit na fotoaparát nalezený na pláži. Podívejte se, jak nám to sluší.