Táborová kronika 2014:

Den první: Cesta na sever

Dnes nastal velký den, šaman našeho kmene na posvátném místě provedl důležitý rituál. Musel uprosit duchy, aby stáli na naší straně při lovecké výpravě za mamuty. Bez jejich masa a kožešin jen těžko přežijeme zimu.

Bohužel se ukázalo že letošní teplé léto vyhnalo mamuty daleko na chladný sever. Budeme tak muset putovat za nimi. Po dlouhé pouti, při které nás rady duchů držely na správné cestě, jsme dorazili do našeho cíle.

Utábořili jsme se na nehostinném místě, v chatrných plátěných přístřešcích. Šaman věří že tudy brzy potáhne celé stádo mamutů. Nám nezbývá než věřit jeho moudrosti.

Den druhý: Stařešinové

Po probuzení nás čekalo překvapení: v noci všemocní duchové označili naše příbytky znameními havrana, vlka a medvěda. Zřejmě nám chtějí ukázat se kterým zvířetem toho máme nejvíce společného. Rozhodli jsme se spojit s těmi, se kterými sdílíme stejného zvířecího patrona, a dokázat že to jsme právě my kdo uloví toho nejstatnějšího mamuta.

Sami toho ale moc nezmůžeme, a tak jsme museli našim kmenovým stařešinům dokázat že jsme to právě my komu by měli věnovat svou přízeň. Dlouho jsme navzájem zápolili ve všemožných úkolech vyžadujících velkou sílu, chytrost, rychlost, mrštnost, štěstí i orientaci v terénu. Nakonec se každé skupině podařilo na svou stanu naklonit několik stařešinů.

Večer pak proběhl další rituál, při kterém jsme pálili obětiny duchům. Doufáme že budou i dál stát při nás, a nenechají naši loveckou výpravu vrátit se s prázdnou. Na jejich počest jsme dlouho do noci pěli u plápolajícího ohně.

Den třetí: Průzkum okolí

Už se pomaličku zabydlujeme v naší nové osadě. Ale abychom si mohli připadat opravdu bezpečně, museli jsme prozkoumat naše okolí. Nejprve nejbližší oblast každý sám za sebe, a potom odpoledne široké okolí v malých dvou až tříčlenných skupinkách. Naštěstí se ukázalo že nám nic vážného nehrozí.

Čas mezi hlídkami jsme si krátili turnajem v oblíbené pravěké hře, prapřehazované. Všichni bojovali velmi srdnatě, nakonec však zvítězili Medvědi.

Den čtvrtý: Lov a obchod

Duchové jsou nám zřejmě nakloněni, protože jsme se probudili do dalšího nádherného dne. Teplo a sluníčko možná nesvědčí mamutům, ale my jsme úplně spokojeni.

Ráno jsme se vypravili na lov nebezpečné zvěře. Šavlozubí tygři by nás dokázali překousnout vejpůl, ale my jsme se chytře vypravili tak brzy že jsme je zastihli rozespalé. Byli pro nás snadnou kořistí.

Získané kožešiny jsme ještě obohatili o vlastnoručně vyrobené živé sochy, a mohli jsme začít obchodovat s ostatními kmeny. Vyjednávání a přepravování zboží bylo velmi náročné, ale nakonec jsme uspěli a získali vše potřebné pro naši osadu. Jako nejlepší obchodníci se ukázali být Havrani.

Také jsme ještě zvládli provést očistu našich těl. Ani pravěký člověk nechce být cítit přes celý les.

Den pátý: Lidojedi

Dnes jsme dostali varování že se v okolí naší osady pohybují hladové skupinky lidojedů. Dělali jsme co jsme mohli abychom zůstali skryti, ale i přes to se lidojedům podařilo unést tři z nás: Elišku, Vaška a Jirku. Naštěstí jsme je dokázali vystopovat a vyprosit si jejich svobodu u náčelníka lidojedů.

Později jsme se snažili zabránit katastrofě, protože jedna ze sopek v blízkém okolí se probudila a začínala pomalu soptit. Naše stavby vydržely nápor lávové řeky a my mohli jít klidně spát s pocitem bezpečí.

Den pět a půltý: Sopečný prach

Dnes nás čekalo nepříjemné probuzení. Zjistili jsme že je stále tma, přestože hodiny v kuchyni neomylně ukazovaly čas kdy je normálně slunce už vysoko nad obzorem. Jak se ukázalo, tak včerejší výbuch sopky zvedl velký oblak prachu, který zastínil celé nebe a sluneční paprsky k nám nepustí.

I přes to jsme normálně vstali, udělali si rozcvičku, dali si lahodnou snídani a věnovali se několika dopoledním aktivitám. Pak jsme raději šli brzy spát, snad se oblak zítra přesune jinam.

Den šestý: Velká výprava

Konečně přišla příležitost vypravit se do vzdálenějších končin zdejšího údolí. Ráno jsme vyrazili na západ, kde jsme ve velké osadě získávali podpisy pro důležité petice: "Dejte ulity slimákům", "Víc mechu na kamenech" a "Rovnoprávnost neandrtálcům". Nejvíc podpisů nasbírali Havrani, takže snad brzy již uvidíme víc mechu na kamenech.

Dál jsme cestou narazili na velkou vodní nádrž, kde jsme se zchladili při horkém dni. Do naší osady jsme se vrátili až se západem slunce, takže jsme po lahodné večeři šli brzy spát.

Den sedmý: Lov brouků

Teploty začínají dosahovat nebezpečně vysokých hodnot. Pokud se brzy neochladí, mamuti odejdou dál na sever a my se potážeme domů s prázdnou. Alespoň se vrátíme pěkně opálení.

Dnes jsme se věnovali především lovu brouků v blízkých lesích. Brouci jsou totiž důležitým kořením a také přísadou při našich rituálech. Na brouky bohužel není možné sáhnout, musejí se transportovat pouze pusou. Někteří se nám schovávali na hodně zrádných místech, ale to nás nezastavilo a nalovili jsme si jich víc než dost.

Večer jsme pak trávili fanděním u turnaje v ringu našich nejmenších. Nakonec to byli Vlci, kteří zvítězili a odnesli si trofej.

Den osmý: Lidojedi podruhé

I pračlověk musí dokázat být šikovný v mnoha různých směrech. Proto jsme se dnes věnovali tréninku nejrůznějších dovedností, které jistě dobře využijeme v příštích dnech při lovu mamutů. Cvičili jsme se ve střelbě, ohebnosti, brodění řeky, hledání čtyřlístků a podobně. Nakonec se každému z nás podařilo získat nějaký ten diplom za obzvlášť výjimečné výkony.

V noci jsme potom zaútočili na nedalekou osadu lidojedů. Museli jsme se po jednom proplížit pod rouškou tmy mezi jejich hlídkami. V jejich tábořišti jsme jim potom uhasili oheň a nepozorovaně utekli. I když to byl strašidelný úkol, všichni jsme se ho zhostili výborně. Lidojedi jsou teď bez ohně nahraní.

Den devátý: Vedra pokračují

Dnes bylo skutečné vedro, které nás vyhnalo na většinu dne do vody. Pračlověk je bytost velmi náchylná k přehřátí, a proto se chladíme jak jen to jde. Začínáme se bát že mamuti před teplem utečou ještě dál na sever, kde je nestihneme před zimou najít. Snad se počasí brzy změní.

Když jsme se dostali večer z vody, nechali jsme se zvěčnit na nástěnnou malbu. Sami se můžete podívat jak nám to sluší.

Večer jsme si ozvláštnili závodem obřích slimáků. Těsně zvítězil Tlustý Marek, bratranec legendy slimáčích závodů Tlustého Tonyho.

Den desátý: konečně prší

Duchové nás vyslyšeli a konečně seslali déšť. Asi jsme to ale přehnali s jejich uprošováním, protože deště nám naložili vrchovatě. Naštěstí jsme se včas dokázali schovat, takže škody byly minimální. Po dešti se příjemně ochladilo, takže máme stále naději že mamuti snad brzy přijdou.

Den jedenáctý: Výzvědná výprava

Vzhledem k tomu že zima je už za rohem, rozhodli jsme se že s hledáním mamutů už nemůžeme otálet. Vydali jsme se na velkou výzvědnou výpravu do širokého okolí. Abychom pročesali větší oblast, rozdělili jsme se na starší a mladší lovce. Starší vyrazili daleko na východ, kdežto mladší propátrali oblast západně od naší osady.

Mladší se vrátili na noc zpět, ale starší zůstali v divočině a dobrodružně přenocovali na vyhlídce odkud mohli pozorovat mamuty. Snad nějaké zahlédnou.

Den dvanáctý: Mamuti!

Výzvědná skupina po probuzení udělala velký objev. Našli nezpochybnitelné stopy mamutí přítomnosti v této oblasti: Obtisk obrovské stopy v blátě, ztracený kel a masivní hromadu mamutího trusu. Rozradostněni těmito nálezy, vydali se průzkumníci nejrychlejší cestou zpět k naší osadě.

Ostatní, kdo nocovali v osadě, ve skutečnosti přespali v nedalekém hvozdu. Měli celou noc uši na zemi, aby slyšeli procházející mamuty. Vzdálené dunění jasně ukazovalo že stádo se už konečně blíží.

Den třináctý: Uloupení žen

Po vydatné rozcvičce, které se hrdě ujal z exotické dálky přikvačivší Chumelka, jsme se rozhodli zkrátit si čas do příchodu mamutího stáda velmi oblíbenou pravěkou kratochvílí. A to kradením žen patřícím ostatním kmenům. Vše se naštěstí neslo ve sportovní atmosféře, takže žádná z loupených žen nebyla zraněna.

Lahodnou večeři jsme pak slupli jako malinu. Spát jsme šli brzy, celý den nás nesmírně vyčerpal.

Den čtrnáctý: McKámen

Naši skromnou osadu dnes navštívil regionální ředitel společnosti McKámen, jednoho z nejúspěšnějších pravěkých řetězců restaurací. Hodlá u nás otevřít nový stylový bufet, a hledal ty správné zaměstnance. Napsali jsme mu tak neodolatelné motivační dopisy, že vzal hned pět z nás: Elišku, Káju, Boru, Anetu a Kubu.

Oni všichni společně pro nás připravili lahodné večeřové menu, čítající kulinářské speciality jako Tripl Mamut Burgr nebo McPazourek.

Den patnáctý: Lov mamutů

Konečně je to tady. Mamuti byli zahlédnuti poblíž naší osady. Po dlouhém čekání se nám snad poštěstí jich několik ulovit. Nebude to ale snadné.

Lovit mamuty jen tak kyjem a oštěpem je nesmírně nebezpečné, proto jsme raději v potu tváří vykopali několik pastí. Do nich mamut spadne a je ztracen.

Většinu odpoledne jsme pak naháněli mamuty po okolí, až do našich připravených jam. Bylo to dlouhé a vysilující dobrodružství, ale nakonec se každému klanu podařilo jednoho mamuta lapit.

Večer už nezbývalo nic jiného než oslavit naše úspěchy u rituálního ohně, poděkovat duchům za jejich pomoc a stařešinům za cenné rady.

Den šestnáctý: Slavný návrat

Dnes už nás nečekalo žádné vzájemné zápolení, ale pořádná dřina. Bylo přeci potřeba naši osadu uklidit a zabezpečit před zimou, abychom se do ní mohli za rok zase vrátit. Samotná cesta nám pak uběhla rychle, a po návratu jsme byli bouřlivě přivítáni.

Tím je celá výprava za námi. Doufáme, že si ji všichni náležitě užili a že se za rok zas společně sejdeme při dalším dobrodružství.

Tak zapsal šaman Jezevčí Pařát, kronikář výpravy.