Táborová kronika 2019:

Den první: Snadná prácička

Všichni znají barona Blažeje Dobromyla Dortsona a všichni ho zbožňují. Nejen že je to světoznámý lidumil a filantrop, také je to největší výrobce holinek na celém světě. V tomto lukrativním odvětví vydělává obrovské sumy, které neváhá vynakládat na pomáhání lidem a budování svého božského image. Právě on nás na dnešek pozval udělat pro něj nějakou tu prácičku, což bude určitě hračka.

No, jak se ukázalo, zas taková hračka to asi nebude. Co po nás pan Dortson chce nás trochu zaskočilo. Máme za úkol zatočit s přemnoženými draky, kteří na severní hranici známého světa zčistajasna začali pálit vesnice, pojídat celá stáda ovcí a způsobovat všechna možná další příkoří.

Večer jsme se doputovali do opuštěné staré vikingské vesnice, která nám poslouží jako základna pro náš boj s draky. Nikdo neví, co se s původními obyvateli stalo, ale bojíme se že to s těmi draky bude nějak souviset.

Den druhý: Bezzubka

Naše obavy se naplnily. Původní obyvatele vesnice skutečně vyhnali draci. To ale není to nejzajímavější. Na místním hřbitově jsme našli náhrobky, které zřejmě patří našim vlastním předkům. Proto nás to táhlo na tuto výpravu za draky, máme totiž krev dračích jezdců! Našimi předky není nikdo jiný, než legendární dračí jezdci Rafana, Ťafan, Snoplivec a Rybinoha. Náš náčelník je je pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pravnuk samotného Škyťáka.

Ještě že tak, protože jsme se brzy setkali s prvním drakem. A hned to byl Noční Běs, jeden z těch nejstrašlivějších draků, jací kdy létali povetřím. Náčelník se s ním hrdinsky utkal, ale jak se ukázalo drak nám nepřišel ublížit. Naopak, rychle se s náčelníkem skamarádili a Bezzubka (jak jsme draka pojmenovali) nám dokonce ukázal místo kde jsme našli čtyři dračí vejce.

Zbytek dne jsme na vecích seděli a snažili se zařídit, aby se vylíhla. Zatím se nic nestalo, uvidíme co zítra.

Den třetí: Naši první draci

Ráno to konečně přišlo a vejce se vyklubala. No a jací úžasní draci to jsou! Ťafanům se vylíhnul lesní drak Drsovec, Snoplivcům ledový Sněžný Přízrak, Rybinohům vodní Hromohřmot a konečně Rafanům ohnivý Děsovec. Je to skutečně impozantní skupina draků, i když jsou to zatím spíš jen slabounká dráčata. S trochou péče a vycviku se z nich ale jistě brzy stanou statní draci.

Zbytek dne jsme strávili v království ohnivých draků, kde jsme pozorovali jejich hnízda na úpatích sopek, sháněli ovčí stáda pro krmení draků a i samotné draky krmili. Byl to dlouhý a vyčerpávající den a my šli brzy na kutě. Byli jsme ale rádi, že se nám podařilo zas o trochu víc proniknout do fascinujícího dračího světa.

Den čtvrtý: Dračí lázeň

Potulování se po světě ohnivých draků má jednu velkou výhodu. Krom mnoha jiných zajímavých přírodních útvarů je tu také mnoho vyvřelin horké vody z nitra sopek. Toho jsme využili k očistě našich těl, která byla už po dlouhém putování pěkně zaprášená.

Pak jsme si všimli, že jedna ze sopek se zřejmě chystala vybuchnout a na jejím vrcholu se nacházelo hnízdo plné dračích vajec. S nasazením našich životů se nám podařilo vejce těsnš před sopečným výbuchem zachránit. I taková malá pomoc drakům jistě ukáže, že se nás nemusejí bát.

Den pátý: Prohlídka okolí

Už jsme v naší osadě nekolik dní, a ještě jsme z ní pořádně nevystrčili nos. To se ale dnes změnilo. Rozhodli jsme se vyrazit na výpravu po širokém okolí, abychom prozkoumali terén a podívali se po nějakých zajímavých dračích druzích, kteřé tu žijí.

Rozdělili jsme se do tří skupin a vyrazili na sever, západ a jihovýchod. Pokryli jsme tak většinu zatím neprobádaného území. Cestou nás potkalo příliš mnoho dobrodružství a zajímavostí, než abychom je zde mohli všechny vyjmenovat. Za všechny snad můžeme zmínit podivnou hru z minulosti, nazývanou "monogolf" nebo tak nějak. Úžasně se nám v ní dařilo a prokázali náš nepřekonatelný sportovní talent.

Den šestý: Bažiny

Dnes jsme se rozhodli vypravit se do nedalekých bažin, kde jsme dřív zahlédli spatřili hejna lesních draků. Ti mají rádi stinné, hluboké lesy a dává smysl že v bažinách se jim bude dobře dařit. V bažině jsme nečekaně objevili pozůstatky pradávné knihovny, ve které se nám podařilo rozluštit několik zašifrovaných zpráv. Jejich smysl nám zatím zůstává utajen, ale třeba je někdy využijeme.

V noci nás čekalo překvapení. Donesla se nám zpráva, že se nedaleko utábořila velká skupina lovců draků. Tito brutální hrdlořezové jsou známí tím, že loví draky do zajetí a prodávají je k pochybným účelům těm nejbohatším zájemcům. Lovci právě zajali Nočního Besa, kterého drželi slabého, vyhladovělého a přivázaného v jejich táboře.

Rozhodli jsme se mu pomoci. Pod rouškou tmy jsme se proplížili ležením lovců až k samotnému Běsovi. Každý z nás nesl trošku jídla, kterým jsme Běsa v nestřežené chvíli nakrmili. Když jsme to udělali všichni, měl už Běs dost síly aby se vytrhl z řetězů a lovcům uletěl. To se nám moc dobře povedlo, lovci určitě pořád netuší co se vlastně stalo.

Den sedmý: Vábení draků

Dnešní den proběhl ve znamení hledání dračích hnízd a potom vábení draků z bažin k nám. Zvlášť hledání hnízd se ukázalo jako nesnadný úkol. V bažinách panovala hluboká mlha, takže nebylo nic vidět. Museli jsme proto hledat poslepu, pouze čichem. Dračí hnízda mají naštěstí velmi specifický zápach, díky kterému je nebylo těžlké najít.

Večer jsme si ještě s vesničany z bažiny zahráli jejich oblíbenou hru - sloní běh. I když oni jsou v ní rozhodně zkušenější, i my jsme se snažili a nedopadli jsme vůbec špatně.

Den osmý: baron Blažej Dobromyl Dortson se vybarvuje

Den devátý: Sněžná bouře

Dnes jsme zažili velké dobrodružství, když jsme se hned po ránu ztratili v obrovské sněžné vánici. Kde se vzala, tu se vzala, zastihla nás naprosto nepřipravené. Bloudění nebylo snadné, museli jsme poslepu najít cestu zrádným a nebezpečným terénem. Naštěstí jsme to dokázali a za soumraku stanuli na kraji vesnice. Nebyla to naše vesnice, ale místní rádi souhlasili, že nás nechají přespat. Šťastnou náhodou se u nich zrovna konaly výroční hry s bohatými odměnami, kam jsme se rádi zapojili.

V noci se mlha konečně rozpustila a my se tak mohli vrátit do naší vlastní osady.

Den desátý: Ostrovní království

Po dvou dnech strávených pozorováním ledových draků jsme se dnes rádi přesunuli o hodně víc na jih, do ostrovního království. Tady chceme studovat vodní draky. Naneštěstí se místní obchodní flotila potopila při nedávné bouři, museli jsme tak trochu pomoci s transportem nejrůznějšího zboží mezi ostrovy. Obyvatelé ostrovů nám za to byli velice vděční.

Také jsme vyráběli sedla pro vodní draky, abychom se na nich mohli mezi ostovy proletět. To se nám nakonec znamenitě povedlo, i když nám to zabralo většinu dne a na let už tak moc času nezbylo. Vlastně to ale nevadí. Zítra nás čeká velká výprava do vnitrozemí největšího ostrova, která nám může zabrat i dva dny. Budeme tak potřebovat hodně sil, takže jsme radši šli na kutě brzy.

Den jedenáctý: Vlna veder

Dnes nás zastihla vlna hrozivých veder. Možná se letos urodilo moc ohnivých draků, případně jsme zabloudili víc na jih než jsme měli v plánu. Tak jako tak, museli jsme se jít někam zchladit. Zrovna jsme se nacházeli na jednom z největších ostrovů místního souostroví, a jako nejlepší se nám zdálo rozdělit se na dvě skupiny. Ti starší se vypravili hledat chládek do vnitrozemí, zatímco mladší zkusili své štěstí u pobřeží.

Skupina mladších po strastiplné cestě objevila přírodní lázně, kde se na celý den svlažila. Jen neradi vyráželi zpět, ale museli ještě stihnout večeři v naší osadě. Čekala je krupička zahuštěná dračím mlékem, a to je pochoutka kterou si rozhodně nechtěli nechat ujít.

Den dvanáctý: Puťáci

Zatímco s menšími vikingy jsme nocovali v naší osadě (i když pod širým nebem), ti větší strávili noc v divoké přírodě. Naštěstí měli dost rozumu a vzali si s sebou dost zásob, nemluvě o vybavení pro pohodlné spaní. Noc tedy přečkali naprosto v pohodě a mohli se tak soustředit na prozkoumávání vzdálených končin.

Nakonec učinili skutečně zajímavý objev. Objevili mnoho stop po válečných strojích Dortson Incorporated, společnosti samotného barona Blažeje Dobromyla Dortsona. Jak se zdá, tak s draky bojuje daleko déle, než sám přiznává. Společně s tím, co o něm už víme, se rýsuje spousta otázek. O co vlastně Dortsonovi jde? Proč je tak nepřátelský proti drakům?

Den třináctý: Tajná schůzka barona Dortsona

Jak se pomalu blížil konec naší plánované výpravy za draky, doufali jsme že se nám snad povede trochu poodhalit roušku tajemství halící barona Dortsona a zjistit, o co mu vlastně s draky jde. A taky že se tak nakonec stalo. Během odpoledne se nám podařilo rozluštit tajnou zprávu určenou původně panu baronovi, podle které se měl zúčastnit tajné schůzky za soumraku.

Na schůzku jsme dorazili skrytí tmou a nemohli jsme věřit vlastním očím a uším. Jak se zdá, baron Dortson vybudoval své bohatství na výrobě holinek z dračí kůže. Ten barbar již dlouhou dobu loví draky pro vlastní zisk, a my jsme mu s tím měli původně nevědomky pomáhat! Co víc, nedávno dostal obrovskou zakázku na 100 000 párů holinek, kvůli které má v plánu ulovit všechny zbývající draky. Ještě nevíme jak, ale musíme mu v tom zabránit. Snad nás do zítřka něco napadne.

Den čtrnáctý: Hatíme Dortsonovy plány

Přes noc naši stařešinové přišli se skutečně zajímavým plánem. Je nás málo a silou barona Dortsona a jeho pomocníky nepřemůžeme, ale můžeme zaútočit na jeho nejcitlivější místo. Totiž na jeho peněženku. Pokud by se nám podařilo překazit jeho chystaný velký obchod, jistě ho to bude stát velké jmění, možná dokonce i celé jeho bohatství.

Rozdělili jsme se do několika skupin a pročesali široké okolí. Našli jsme mnoho míst, kde Dortson pěstuje dráčata, aby jejich kůží mohl zásobovat své obuvní závody. Nebylo to vůbec snadné, ale dokázali jsme všechna mláďata osvobodit. Bez dráčat je baron bezmocný, nedokáže zakázku splnit a už nebude mít možnost žádnému draku ani člověku nikdy ublížit.

Večer náš náčelník Skyťák XVII. uspořádal velkou oslavu, kde všechny vikingy po zásluze odměnil za jejich pomoc. Ukázali se i osvobození draci, kteří nám zas na oplátku uspořádali velkou noční ohnivou show.

Den patnáctý: Slavný návrat domů

Naše práce s draky už byla u konce, ale to neznamená že bylo všechno hotovo. Před odchodem ještě zbývalo poklidit naší osadu, která nám dlouho a dobře sloužila. Byla to pořádná fuška, všichni jsme se u toho pěkně zapotili, ale nakonec ani tento úkol nezůstal nesplněn. Pak už zbývalo jen zamávat náčelníkovi a stařešinům, kteří zůstávali v osadě. My jsme se vydali na cestu domů, snad za dalším dobrodružstvím.

O tom ale zas někdy příště.