Táborová kronika 2013:

Den První: Setkání s Vogony

Naší velkou vesmírnou výpravu jsme zahájili dnes na Zemi. Uposlechli jsme tajemnou pozvánku a dorazili na demonstraci proti plánované destrukci Země. Prostetnik Vogon Jelc, hlava vogonské dekonstrukční flotily, nám oznámil že Země bude zničena kvůli stavbě hyperprostorové dálnice naším sektorem.

Naštěstí se nám podařilo s ním vyjednat pětidenní odložení demolice. Během této doby se pokusíme dostat do galaktického plánovacího úřadu na Alfě Centauri, kde podáme oficiální odvolání.

Po prvním pokusu o stopování v hyperprostoru jsme bohužel skončili právě na lodi Prostetnika Vogona Jelce, která shodou okolností mířila právě k plánovacímu úřadu. Zbytek dne jsme tak strávili běháním po obrovské vogonské lodi, kde jsme sbírali razítka aby nás Vogoni nemuseli vystřelit do vzduchoprázdna. To se povedlo, takže alespoň pro dnešek jsem snad v bezpečí. Ale těžko říct kam nás naše cesta zavede zítra...

Den Druhý: Zkáza Země a Zafod Bíblbrox

Dnes nám Prostetnik Vogon Jelc oznámil hroznou zprávu. Země byla zničena, protože uběhlo pět vogonských dní, které jsou shodou okolností přesně pětkrát kratší než dny pozemské. Tato hrůza byla ještě prohloubena tím že nás nutil recitovat vogonskou poezii, která je známá jako třetí nejhorší poezie ve vesmíru.

Tyto útrapy byly trochu zmírněny našimi novými přáteli, kteří si nás vzali pod svá křídla. Jedná se o přispěvatele do Stopařova průvodce galaxií, nejúžasnější a nejlépe prodávanou knihu historie vesmíru. Pocházejí z planet Jaglan Beta, Rauí Alfa a Blagulon Kappa. Rovnoměrně jsme se rozdělili mezi ně, abychom společně sdíleli naše útrapy na vogonské lodi.

Bohužel navečer nás Vogoni stejně vyhodili do vzduchoprázdna, nejspíš jsme zapomněli na nějaké razítko. Taková zrada. Jak jsme tak poletovali vesmírem a lapali po dechu, napadlo nás naštěstí pokusit se znovu stopnout si nějakou loď. A skutečně! Náhodou kolem nás prolétal prezident galaxie Zafod Bíblbrox, který nás vzal na palubu a zachránil nám tak život.

Večer jsme měli velikou oslavu na počest našeho útěku ze spárů Vogonů, kde nás samotný Zafod povýšil na opravdové vesmírné stopaře.

Den Třetí: Oprava pohonu nekonečné nepravděpodobnosti

V naší vesmírné lodi se zřejmě porouchalo topení, protože nás probudila nezvykle chladná teplota. Nenechali jsme se tím ale rozptýlit. Dopoledne jsme luštili bulvární informace o Zafodu Bíblbroxovi v časopisu Hvězdná Fiflena. Zdá se že jsme na palubě skutečně prapodivného člověka. Musíme si na něj dávat pozor.

Teplota v lodi se touto dobou už naštěstí stabilizovala, tak jsme mohli jít hledat náhradní součástky pro náš úžasný pohon nekonečné nepravděpodobnosti. Ty se nacházely v blízkém hvězdném systému a museli jsme o ně mezi sebou trochu bojovat, nakonec jich nejvíc přinesla skupina z Blaugulonu Kappa.

Hledání funkčních palivových článků bylo trochu složitější. Je totiž možné je najít jen potmě, kdy září. Podařilo se nám vyhnout se všem hlídačům a nastřádat jich dost na dlouhou cestu. Teď už je ale pozdě, a my se samotnou opravou nepravděpodobnostního pohonu budeme pokračovat zítra.

Den čtvrtý: Stavba vesmírných plavidel a oprava lodního počítače

Všechny získané součástky jsme použili ke stavbě malých kosmických lodí využívajících pohon nekonečné nepravděpodobnosti. Sami se můžete podívat jak se nám dařilo.

Zbytek dne jsme věnovali opravě našeho lodního počítače Eddieho a robota Marvina. Eddiemu zmizelo několik důležitých informací z databáze, a tak jsme ho museli něco málo naučit. Marvin, nejdepresivnější robot v galaxii, se dokázal při jednom z jeho pokusů o sebevraždu rozmetat po obrovské oblasti. Nám se naštěstí povedlo všechny jeho kusy najít a poskládat celého robota.

Den pátý: Útěk před Vogony

Dopoledne proběhla očista v luxusních sprchách naší lodi. Ale vlastně to ani nebylo nutné, protože stejně každou chvíli přistáváme na nějaké příhodné planetě a cácháme se ve vodě. Galaxii totiž sužuje nepravděpodobně nádherné počasí. Jestli to tak půjde dál, zapomeneme jak vůbec déšť nebo bahno vypadají.

Odpoledne jsme bohužel museli letní radovánky na chvíli přerušit, protože nás odhalila vogonská loď a snažila se nás zajmout. Naštěstí jsme unikli díky tomu že jsme dokázali lépe kličkovat, manévrovat a překonávat podivně rozmístěné překážky než naši pronásledovatelé.

Den šestý: Lov zvěře a Postižená oblast

Dnes jsme vypomáhali dodáváním masa do Milliwayova restaurantu na konci světa. Toto fascinující místo existuje v časové bublině, která se nachází právě v okamžiku konce vesmíru. Návštěvníci si tak mohou pochutnávat na výborné večeři a při tom stále dokola sledovat zánik všeho bytí. A my jsme měli na starost lov zvěře pro hlavní chody.

Odpoledne se odehrál koncert známé kapely Postižená oblast. Její fanoušci tvrdí, že poslech je nejlepší z masivního betonového krytu vzdáleného asi padesát pět a půl kilometru od pódia. Skupině je zakázáno koncertovat na mnoha planetách v galaxii, protože její zvuková aparatura porušuje nařízení o omezení strategických zbraní.

Nechtěli jsme nechat nic náhodě, a tak jsme v blízkém řečišti postavili kryty a hráze, které nás měly před nejhorším zachránit. Postižená oblast několikrát prošla kolem naších staveb, ale ty naštěstí vydržely a my jsme se za nimi mohli schovat. Nějakou neuvěřitelnou shodou náhod se nám všem povedlo přežít.

Den sedmý: Výprava do Bety Malé Medvědice

Beta Malé Medvědice je luxusní tropické letovisko, známé kdekoli v celé naší galaxii. Pořád tu svítí slunce, rostou palmy a vlivem zakřivení vesmíru je zde téměř neustále sobota odpoledne. No a my jsme se tam dnes vypravili.

Cesta po hyperprostorové dálnici byla klidná, bez nehod. Na samotné Medvědici jsme potom obstarali dary pro Zafoda, abychom se z výpravy nevraceli s prázdnou. Ještě večer jsme je Zafodovi předali.

Po mnohahodinovém válení se na místním koupališti jsme si stopli vesmírné taxi a nablížili se k naší lodi. Po vydatné večeři jsme se příjemně unavení vydali spát.

Den osmý: Zafod zapomněl heslo

Zafod nám ani dnes nedopřál mnoho odpočinku. Zapomněl heslo k lodnímu počítači Eddiemu. Naštěstí sám ví jak je zapomnětlivý, a tak po blízkém i vzdáleném okolí rozmístil nápovědy, které mu měly pomoci heslo znovu poskládat. A samozřejmě nás požádal o pomoc.

Vypravili jsme se tedy posbírat nápovědy k heslu. Na mnoha místech stačilo zodpovědět jednoduchou otázku a bylo. Našly se ale i obtížnější úkoly, jako česání šroubováků ze šroubovákovníku nebo překonávání řeky na vratké lávce. My jsme se však výzev nezalekli, úkoly jsme splnili a heslo k odemčení Eddieho jsme poskládali. Dnes na nás byl Zafod určitě hrdý.

Den devátý: Hry a Zafodova zrada

Dnes dopoledne jsme vzájemně zápolili v individuálních disciplínách. Například v provazochodectví, skoku s kufrem, slimákování po zemi nebo tygřím skoku. Mnoho z nás se umístilo na čelních místech a vyhrálo diplom a věcnou (nebo sladkou) odměnu.

Odpoledne jsme se dozvěděli že Zafod by chtěl večer uspořádat slavnost. Rozhodli jsme se, že pro jeho potěšení nacvičíme a zahrajeme několik scének z jeho života. Ze školních let, z jeho pěvecké kariéry i ze dní kdy prezidentuje galaxii. Potlesk nebral konce.

Zafod se ale potom po tmě vytratil do lesa na blízké planetě. Opatrně jsme ho sledovali skrz vogonské hlídky, a uviděli jsme něco co nám vyrazilo dech. Zafod se sešel s podivným pašerákem a koupil od něho záhadný předmět, o kterém tvrdili že obsahuje souřadnice planety zvané Magrathea. Hned zítra zjistíme co se tam vlastně stalo.

Den desátý: Přistání na Magrathee

Chvíli nám to zabralo, ale nakonec jsme Zafoda přesvědčili aby nám svěřil své tajemství. Zřejmě celou dobu pátral po pohádkové bohaté a dlouho zapomenuté planetě Magrathea. Její objevení by mu vyneslo neutuchající slávu a obdiv celé galaxie. Třeba se s námi rozdělí, když mu pomůžeme.

Přílet k samotné Magrathee nebyl úplně nejjednodušší. Pronásledovaly nás dvě nukleární střely a málem jsme shořeli v atmosféře, ale nakonec jsme se propracovali až na povrch. Byli jsme velmi překvapeni, když jsme zjistili že celá planeta je úplně pustá. Zítra vyšleme ty starší z nás hledat alespoň něco, zatímco my ostatní budeme hlídat loď.

V mezičase Zafod otevíral novou pobočku Vogon Burgeru, místa kde se dělají ty nejlepší hamburgery v celé galaxii. Všichni jsme ochutnali, a musíme uznat že je to pravda.

Den jedenáctý: Začátek pátrání

Dnes se ti starší z nás vypravili pátrat po stopách civilizace na Magrathee. Neočekáváme že by se vrátili ještě dnes. Mladší je doprovodili kus cesty, ale pak už to je čistě na nich. Snad se zítra vrátí.

Po návratu do tábora mladší zjistili že naše stromy Dopisovník a Balíkovník mají novou úrodu. Nebylo snadné se k ní dostat, ale s trochou snahy to nakonec šlo.

Večer se k nám donesla hrozná zpráva. Vogoni odhalili naše útočiště a byli na cestě do tábora. Museli jsme se rychle evakuovat a jen s tím nejnutnějším strávit noc v blízkém lese. Takže nakonec nejen puťáci spali pod širákem.

Den dvanáctý: Slavný návrat

Vogonům ráno skončila směna, tak se prostě otočili a odešli. My jsme se v lese po dobrodružné noci pořádně nasnídali, zahráli si na kytaru a vyrazili zpět do tábora. Ten jsme našli téměř nedotčený a Vogonů prostý.

Zbytek dne jsme se zabývali závoděním na matračkách v řece, válením sudů z pahorku nebo přípravou velkolepého (a pořádně mokrého) přivítání pro puťáky.

Ti dorazili zpět krátce před soumrakem. Přivítání bylo skutečně mokré. Jak se zdá, puťáci objevili ruiny starodávného města pandimenzionálních bytostí, které tu žily před miliony let. Na jejich průzkum se vydáme zítra.

Den třináctý: Pravda o Zemi

Při průzkumu ruin jsme narazili na stále funkční počítač zvaný Hlubina vědění. Od něho jsme se dozvěděli, že Země byla ve skutečnosti superpočítač vytvořený nesmírně inteligentními pandimenzionálními bytostmi. Jejím úkolem bylo spočítat základní otázku vesmíru, života a vůbec. Po čtyřech miliardách let výpočtů, asi pět minut před oznámením výsledku, byla Země odpálena vogonskou stavební flotilou.

Naštěstí byla ve smlouvě poznámka, že v případě zničení Země budou okamžitě započaty práce na výrobě nové. Ti nejstarší a nejstatečnější z nás se pak v noci vypravili za architektem Slartibarfastem, který měl stavbu nové Země na starosti. Po strašidelné pouti do jeho pracovny hluboko v končinách neprozkoumaného vesmíru ho naštěstí našli. A Slartibarfast jim vydal propustku na staveniště nové Země. Zítra se tam můžeme všichni vypravit a trochu pomoci při dostavbě.