Táborová kronika 2012:

Císař tento rok slaví 24 let na trůně, tedy celé dva čínské dračí cykly. Chystá se velká oslava v Zakázaném městě, kam se běžný smrtelník nikdy podívat nemůže. Nás ale pozval samotný císař Tchaj-Cung a my se už nemůžeme dočkat až to tajemstvími obestřené místo poprvé spatříme.

Cesta císařským korábem probíhala příjemně a rychle, takže jsme se ani nenadáli a už jsme byli na místě. Legendy nelhaly, celé město je úžasné a z císařského paláce oči až přecházejí. Ubytovali jsme se po dvou v malých domečcích na nádvoří samotného paláce.

Naše čtyři dynastie Ming, Sung, Liang a Ťin byly přivítány císařem, který bude příští dva týdny naším hostitelem. Slavnost bude jistě velkolepá a my se nemůžeme dočkat co přinese zítřek.

Poplach, poplach!

Dnes ráno, právě když císař zahajoval hostinu, přiběhl uchvácený posel a přinesl hroznou zprávu. Západní hranici našeho impéria překročila mongolská horda, která pálí a plundruje všechno co jí stojí v cestě. Vesničané prchají ze svých domovů a upínají své naděje k císaři, který jim jediný může pomoci.

Císař nelenil a ihned svolal všechny do zbraně. Nás samozřejmě také, takže se nám dostane té nesmírné cti bojovat po jeho boku.

Naším prvním úkolem bylo zastavit postup hordy v blízkých lesích. To se nám také po lítém boji podařilo a my jsme tak přeci jen získali naději že snad mongolské útočníky nakonec přemůžeme. K tomu ale zbývala ještě dlouhá cesta.

Odpoledne jsme vysílali zvědy na koních, kteří hledali slabinu v mongolské obraně. To se jim naštěstí podařilo a my jsme mohli vpadnout nepříteli do týla. Po velkolepé večerní bitvě jsme Mongoly zahnali hluboko za naše hranice. S velkou slávou jsme se navrátili zpět do Zakázaného města.

Tam nás ale čekala hrozná zpráva. Císař byl v bitvě těžce zraněn a není jisté zda se vůbec zotaví. Je to navíc o to horší, že císař je posledním členem své dynastie a nemá tak nástupce. Když se o tom dozvěděly čínské provincie, začaly pochybovat jestli je císař dokáže v tomto stavu ochránit a začaly se odtrhávat od našeho impéria.

Císař musí určit nástupnickou dynatii, která v případě jeho skonu bude vládnout celé Číně. Rozhodl se že jmenuje ten rod, který dokáže sjednotit rozhádané provincie a také nás ubrání před dalším útokem hordy. Od zítřka tak začneme se stavbou velké Zdi, která nám v obraně říše hodně pomůže.

Večer začala tropická bouře, takže plánované slavnosti ohně musely být zrušeny a odsunuty na zítřek. Snad to není špatné znamení.

Dnes jsme se vypravili do pohoří Himálaj na naší jižní hranici. Zdejší nehostinné hory jsou osídleny hlavně mnichy, kteří zde skromně žijí a slouží Buddhovi. Budeme se snažit získat jejich podporu a naklonit si tak přízeň osudu.

Nejdříve jsme jim pomohli ochránit jejich karavny. Asketičtí mniši toho moc nepotřebují, ale to málo bez kterého se neobejdou je pro ně důležité. Loupeživí bandité si zvykli špatně bráněné karavany přepadat.

Také jsme postavili několik oltářů na odlehlých stezkách, aby i poutnící měli kde se pomodlit za příznivé počasí a bezpečnou cestu.

Nakonec jsme mnichům museli dokázat že bohové jsou nám nakloněni. Zdolali jsme osm nejvyšších hor v celém Himálaji. Cesta byla dlouhá a nesmírně náročná, ale v podvečer se nám podařilo stanout na střeše celého světa. Nedokážeme si představit, že by někde v dalekých zemích mohla být tak impozantní krajina jako zde.

Mniši nám za naši pomoc přislíbili jejich podporu a my jsme se tak mohli vrátit. Večer jestě proběhla slavnost ohně, která musela být včera zrušena. To nám vlilo novou sílu do žil a my se nemůžeme dočkat až zítra vyrazíme do pobřežních provincií. Teď už ale jdeme spát, protože dnešek byl skutečně dlouhý.

Monzunová sezóna dorazila na pobřeží právě když jsme přijeli my. Celý den nás trápily lijáky, při kterých jsme nemohli plnit naše povinnosti a získávat podporu pro císaře. Zatímco jsme čekali na zlepšení počasí, krátili jsme si dlouhou chvíli vědomostním soutěžením mezi sebou v přístavní krčmě.

Když se nebe trochu umoudřilo, vypluli sme na širé moře abychom pomohli místním obchodníkům. Jejich flotila byla zdecimována silnou bouřkou, takže nám byli nesmírně vděční když jsme jim pomohli převézt jejich zboží. Za odměnu nám slíbili že nás podpoří v našem úsilí o postavení velké Zdi na obranu říše.

Dnes jsme se vypravili na dalekou a exotickou cestu do Rychnova nad Kněžnou, metropole přátelského království na západ od naší říše. Cílem dnešní výpravy bylo navázání diplomatických vztahů a získání vojenské podpory, pokud by se Mongolové osmělili a brzy po své úvodní porážce vyrazili na válečnou výpravu.

V Rychnově jsme navštívili místní světoznáme lázně. Zde jsme očistili svá těla, okusili vířivou koupel a projeli se vodním korytem. Po návratu z lázní jsme se v centru města věnovali směňování našeho zboží za místní exotické dary pro našeho chorého císaře. Zcela jistě mu udělají radost a uspíší jeho uzdravení.

Po návratu do Zakázaného města jsme ulehli do našich lůžek a usnuli jako špalky.

Začala stavba Velké Zdi. Ta nám pomůže při obraně proti Mongolům, ale nejdřív jsme se museli naučit bojovat z palisád. Postavili jsme si malou dřevěnou pevnost a navzájem na ni útočili a bránili jí. Po takovémhle tréninku na nás Mongolové nemají šanci.

Dnes nás také rodoví stařešinové začali vyučovat nejrůznější dovednosti typické pro čínský lid. Během našeho pobytu v Zakázaném městě se budeme učit například léčitelství, meditaci, čínskému písmu nebo zacházení s jídelními hůlkami. Už ani nevíme jak vypadá lžíce.

Na zítřek císař vyhlásil velké sportovní hry. Snad nebude pršet.

Celé dopoledne probíhalo ve znamení sportovních turnajů, jak císař slíbil. Utkali jsme se v přehazované a vybíjené. V přehazované zvítězila dynastie Ming, ve vybíjené Liang. Také jsme se začali přihlašovat do turnaje v ping pongu, který je u nás v Číně nesmírně populární.

Odpoledne jsme se dozvěděli hroznou novinu. Neznámý poberta využil turnaje, nepozorovaně vnikl do paláce a ukradl císařův meč. Ten meč je symbolem moci a síly celého našeho národa. Bez něho by byla válka s Mongoly ztracena, takže naším úkolem bylo ho získat zpět.

Připravili jsme se na dlouhou cestu a vyrazili po první stopě. Ta nás zavedla do okolních lesů, kde jsme potkali podivínského poustevníka. Tomu jsme pomohli nanosit vodu do jeho chýše a on nám za odměnu prozradil kam viděl prchat zloděje. Pak jsme potkali zapomnětlivého dřevorubce, který nevěděl jak správně uvázat uzly které potřeboval ke své práci. I jemu jsme pomohli a on nám prozradil jak dál.

O nontnou řádku cestování a pomáhání místním obyvatelům později jsme se nakonec přeci jen dozvěděli kde je císařův meč ukryt. A světe div se: byl ukryt přímo v našem tábořišti. Pod svícnem je opravdu ta největší tma...

Meč jsme císařovi vrátili a on byl nesmírně nadšený. Od nynějška ho jistě nechá ve dne v noci hlídat.

Dnes jsme se vypravili do hor, kde stojí Shaolinský klášter ve kterém místní mniši studují taje a záhady kung-fu. Traduje se o nich že jsou neporazitelní v boji. Takovou posilu jsme nemohli nechat jen tak ležet ladem, takže jsme se pokusili získat si jejich přízeň.

Ráno jsme se vypravili do kláštera. Ten stojí na vysokém útesu a je přistupný jen ručně poháněným výtahem. Byla to pořádná fuška, ale nakonec se nám podařilo vythnout všechny členy našich dynastií.

V klášteře jsme se věnovali výuce a tréninku kung-fu. Potom jsme se všichni zúčastnili velkého turnaje, ve kterém naprosto dominovala dynastie Ming. I ostatní ale ukázali že pronikli do tajů tohoto nádherného umění.

Na večer k ohni si všechny dynastie připravily divadelní scénku o vzniku čtyř nejsilnějších bojových stylů kung-fu: draka, opice, tygra a hada. Všechna představení byla nesmírně poutavá a císař byl velmi potěšen.

V noci jsme se museli vydat na výpravu údolím strachu a získat požehnání mistra Shaolinu, pokud jsme se chtěli stát skutečnými bojovníky kung-fu. Cestou nás děsili duchové a noční příšery, ale my jsme strachu nepodlehli. Všichni jsme úspěšně dorazili na posvátný palouk, kde nás mistr povýšil mezi bojovníky.

Ráno jsme se věnovali přípravě na nevyhnutelný boj s Mongoly. V lesích jsme bojovali proti ostatním dynastiím pod vedením svých velitelů. Celou hru s přehledem vyhrála dynastie Liang, která dokázala díky četným spojenectvím a podlým zradám svého velitele Tadeáše drtivě porazit dynastie Ťin a Ming.

Večer císař vyhlásil kasino. Dostali jsme od něho štědrý dar, který jsme potom rozmnožovali v zapeklitých hrách jako je kámen, nůžky, papír, piškvorky nebo blackjack. Kasino se samozřejmě protáhlo hluboko do noci, takže jsme se hned po jeho skončení odebrali na kutě.

Během dnešního dne jsme se toho dozvěděli hodně o hedvábí. Tato luxusní tkanina je hlavním zdrojem živobytí mnoha čínských provincií a pokud chceme získat jejich podporu, musíme dokázat že si jich vážíme.

Nejprve jsme celé dopoledne bloudili ve spletitých palácových kobkách, kde jsme pátrali po starodávném návodu na výrobu hedvábí. Už jsme si mysleli že jsme na dobro ztraceni, když jsme prastarý svitek s návodem objevili. Poté co jsme ho rozluštili jsme se dozvěděli tajemství opravdového hedvábí, tak jak bylo předáváno z generace na generaci po tisíce let.

Nabyté znalosti jsme zúročili odpoledne, když jsme se rozhodli vyrobit si vlastní hedvábí. Dynastie Ming se ukázala jako nejlepší v této tradiční dovednosti.

Večer jsme dobyli mongolskou pevnost. Pod rouškou tmy jsme se všichni proplížili mezi hlídkujícími Mongoly, přemohli přesilu a pevnost obsadili. Na znamení našim spojencům jsme z blízkého pahorku vypustili svítící lampion.

Pandy vždy byly posvátná zvířata pro naši kulturu, a proto si jich nesmírně vážíme a obdivujeme je. Mongolové se ale o této naší slabině dozvěděli a začali podle útočit na provincie kde pandy žijí. Doufají že tím zlomí našeho bojového ducha. Ale to se šeredně pletou. My budeme naše pandy bránit do posledního muže.

Nejdříve jsme pro pandy vybudovali rezervaci, kde je můžeme snáze ubránit. Soutěžili jsme o to, která dynastie dokáže rychleji a lépe rezervaci oplotit. Plot dynastie Ťin byl nejdelší a nejpevnější.

Odpoledne jsme se dozvěděli že mongolové vypouštějí na žlutou řeku zápalné lodě, pomocí kterých chtějí zapálit naši rezervaci. V tom se nám jim naštěstí podařilo zabránit. Rozestavili jsme se na březích a tak dlouho jsme na zápalné lodě stříkali vodu, dokud jsme je všechny neuhasili.

Na památku našeho vítězství jsme se nechali po boku císaře zvěčnit dvorním kreslířem a rytcem. Jen se podívejte, jak se jim dílo povedlo.